Na cestách: Tel Aviv a Jaffa

Po náročné cestě a pracovním večeru byla středa ve znamení pozdního vstávání, tedy asi v poledne. Ale na programu bylo „jen“ objevování Tel Avivu, takže to nebyl takový problém. Podíváme se tedy do staré Jaffy a vydáme se po stopách než až tak staré, tedy meziválečné telavivské architektury.

Pohled ze staré Jaffy na moderní zástavbu Tel Avivu
Pohled ze staré Jaffy na moderní zástavbu Tel Avivu

„Ráno“ jsme tedy oslavili roční výročí míchanými vajíčky, které jsem se pokusil uklohnit na nepříliš spolupracující elektrické plotýnce. Mimochodem, v místním obchůdku jsem málem koupil vejce už uvařená. Nevím, jestli to je zdejší zvyklost, ale nepamatuju, že bych to kdy kde viděl, s čestnou výjimkou českých Velikonoc, pochopitelně.

MDŽ na pláži v Tel Avivu
MDŽ na pláži v Tel Avivu

Po pozdní snídani jsme tedy vyrazili poznávat Jaffu, dnes telavivskou čtvrť, původně však dávné přístavní město a jedno z historicky prvních osídlení v oblasti. Přístav hrál zásadní roli též v masivní imigraci po vyhlášení Izraele v roce 1948.

Do Jaffy to od našeho apartmánu byly asi tři kilometry jižně, a tedy skoro celou cestu podél pláže. Vypůjčili jsme si proto (nesmějte se!) bicykly a vyrazili. Nelze mluvit o nějakém sportovním výkonu, ale byla to příjemná projížďka.

Cestou jsme potkali arabské ženy na koupačce. Inu, byl právě mezinárodní den žen, že…

Archeologické pozůstatky z 13. století před Kristem.
Archeologické pozůstatky z 13. století před Kristem.

Samotná Jaffa zanechala dojem ve stylu „bylo to fajn vidět, ale neopakoval bych“. Možná že místní průvodce by nás zasvětil víc, ale takhle si nejste jistí, co je původní a udržované a co novodobá kašírka. Je tu několik archeologických pozůstatků až z dob staroegyptských (jako třeba brána z období Ramesse II., tedy ze 13. století před Kristem) i francouzská nemocnice postavená za Napoleona, který sem na sklonku 18. století se svou mocnou armádou zatáhl mimo jiné mor.

Navíc jsme narazili na skupinku japonských turistů, takže pořídit fotku bez nich byl poměrně náročný úkol!

Kostel sv. Petra, Jaffa
Kostel sv. Petra, Jaffa

Jinak je tu k vidění františkánský kostel svatého Petra původně z poloviny 17. století, ovšem několikrát přestavovaný, věž s hodinami, která má být jednou z dominant, ale ve skutečnosti je to taková věžička uprostřed silnice. A trh, který jsme však nenašli.

Naše další cesta vedla po stopách místního bauhausu. V tomhle stylu se tu architekti realizovali ve 20. a 30. letech, z velké části poté, co odešli z Německa po nástupu nacismu. Bauhaus centrum na Dizengoff Street je podle očekávání spíš suvenýršop, byť lákavě vybavený.

Na dotaz po autentických budovách, kterých tu před druhou světovou válkou vzniklo pár tisíc, jsme se dozvěděli, že vchod do domů se v Izraeli nezamyká, a tak stačí vzít za kliku a nakouknout, pokud chceme. Což se vám v zemi plné zbraní tak úplně nechce. Kus od Bauhaus centra v Bialik Street mělo být ještě v tomto směru laděné muzeum, ale nepodařilo se nám ho najít.

Telavivský bauhaus alespoň na čumkartě
Telavivský bauhaus alespoň na čumkartě

Další zastávkou byla nejvyšší budova Tel Avivu zvaná Azrieli Tower, kde jsme hodlali navštívit místní vyhlídku. Vstupné nám ovšem přišlo zbytečně vysoké na to, že v panoramatu Tel Avivu není zrovna na co koukat, a tak jsme místo toho konečně ulovili zmrzlinu, konkrétně McFlurry v místním obchoďákovém McDonaldu.

Kolem Azrieli Tower se to vojáky jen hemžilo. Jak jsme následně zjistili, hned v sousedství totiž stojí obří kasárny, na mapách znázorněné velkou šedivou plochou.

Zážitkem o sobě byla návštěva místního trhu plného nepřeberného množství pochutin a opojně provoněného záplavou koření. Pokud chcete, aby se vám skutečně sbíhaly sliny, doražte na něj včas. Za plného dne je to bomba. Když přijdete před zavírací dobou, bude se už sklízet a uličkou mezi stánky povede malá a nepříliš vábně vonící stoka (vyzkoušeno za vás).

Česká perla!
Česká perla!

Pročež jsme další proviant pořídili radši až za rohem v takovém hybridu mezi trhem a večerkou. Mimochodem tu mají hrozně dobrou dřevem vonící uzenou šunku, kdo by to byl řekl. A bratr Jurečka by jistě byl u vytržení z tohodle úlovku (nekoupili jsme ovšem)!

To už se však smrákalo, takže nezbylo než vyrazit na pokoj urvat trochu spánku. Čtvrtek totiž měl začít nezvykle a nepříjemně brzo.

Přečtěte si první dojmy z Izraele.

Následovat bude výlet na Masadu a k Mrtvému moři.

Na cestách: Tel Aviv a Jaffa